Grafomanka

TÝDEN.CZ

19. 9. 2017
Rubrika: Co se jinam nevešlo

Krok do dospělosti!

Autor: Michaela Vančurová

01.09.2017 07:00

V dnešní době se dospělost neustále odkládá. Po maturitě se mládež vydává na studia na vysoké škole a stále žijí u rodičů, tudíž se jim jejich samostatnost oddaluje. Po promocích skočí do vody, tedy do reálného života, kde je nikdo nedrží za ručičku. Náhle musí dospět, ujasnit si priority a nabrat celý džbán zodpovědnosti.

A co je pro takového nově dospělého člověka charakteristické?

Myslíme na budoucnost! Dříve jsme jen stěží mysleli na další den, dnes je třeba myslet dopředu. Už nehledáme partnera, který nás bude bavit, hledáme především spřízněnou duši, s kterou založíme rodinu a koupíme domeček na kraji města (pomalu také vybíráme tu správnou rasu psa). Hledáme práci, která nás zajistí. Rozhodujeme se, zda zůstat v rodném městě či odletět do neznáma. A při tom všem musíme zůstat nohama na zemi.

Čím starší jsme, tím více se bojíme! Ano, uvědomujeme si následky, které z našich činů mohou plynout. Již dávno nejsme děti, které se bezstarostně dívají na hororový film, aniž by se bály. Někteří už by ani nevlezli na houpačku nebo kolotoč. Život nás naučil, jak nebezpečné situace mohou nastat.

Známe hodnotu peněz! Jelikož si již sami vyděláváme, víme, jak těžké je si odpracovat každou korunu. Utrácíme peníze s rozmyslem a vždy si pečlivě ujasníme, zda nám daná věc za tu dřinu stojí. Šetříme 730 dní na to, abychom si dopřáli 7 dní u moře. Zvrácené, co? Ale zasloužené. 
Vesměs už se na našem nákupním seznamu nenacházejí malovátka a jiné radosti, ale toaletní papír a prostředek na mytí nádobí. A už jsem mluvila o lásce k letákům? Milujeme letáky, protože milujeme akce! Sledujeme, kde co zrovna výhodně prodávají a jsme schopni jít až na druhý konec města pro o korunu levnější rohlík.
 
Chlastačky? Už radši ne. Dříve jsme vymetali kluby každý víkend, dnes už si pečlivě rozmyslíme, zda nám to za to stojí. Víme, že další den po akci budeme naprosto nepoužitelní, ale my potřebujeme fungovat! Podlaha se sama nevytře, nikdo jiný oběd nenavaří a na poličce je už 5cm vysoká vrstva prachu. 
Nakonec nás přece jen kamarádi přemluví. Po roce se my ženy opět namalujeme, vykřikujeme, jak prožijeme pořádnou jízdu, a pak jsme již ve 22h unavení a nejraději bychom šli spát. Další den jsme, jakoby nás přejel parní válec! Skutečně stárneme!

Dospělí potřebují méně spánku. Říká se to. Malé děti vydrží spát třeba do odpoledne, starší vstávají za úsvitu, i když nemusí. Možná je to jen tím, že nemáme na vybranou. Potřebujeme delší den, máme hlavu plnou problémů, které nám nedovolí spát…

Dříve jsme si mysleli, že nemáme čas. Až teď zjišťujeme, že nemáme čas. Někdy si přejeme, aby den měl víc jak 24hodin. Tolik by se toho dalo stihnout.

Bojíme se oblékat jako náctiletí. Všechna ta krátká trička, kraťásky, z kterých leze zadek, upnuté šatičky a roztomilé podkolenky… ano, je to pěkné. Ale nejsme my na to už moc staré?

Malé děti si přejí být už dospělý a dospěláci by dali cokoliv za to, aby mohli být zase dětmi. Teď už jen vzpomínají na bezstarostné dny, kdy řešili jen hračky a nejrůznější hry. Život jde dál, čas nezastavíme.



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  -

Diskuze

Michaela Vančurová

Od chvíle, co jsem se naučila držet tužku a papír v ruce, jsem si psaní zamilovala. Stala se ze mě zapřísáhlá grafomanka, která má vždy světu, co říci. Začala to pouhým blogem a nyní můžu říci, že můj koníček je mou prací. Ano, mám štěstí.
Autorka
Oblíbenost autora: 10

O autorovi

Grafomanka

Kalendář

<<   září 2017

PoÚtStČtSoNe
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
252627282930